Denní žvásty pro otrlé aneb Přijďte si postěžovat

11. října 2015 v 18:28 | Ta, co si potřebuje postřežovat? |  Hodnotné moudrosti z obyčejného prostředí
Nehledejte v těchto blábolech logiku. Představte si, že jsme součástí impresionismu a sanžíme se zachytit okamžik, emoci. Příspějte svým šťastným/nešťastným/smutným/rozzlobeným/... komentářem. Tu to nebude nikoho otravovat. Možná se tu dočkáte i dobré rady, soucitného přikyvování nebo třeba soucitným mlčením.
Anonymita se tu cení, dámy a pánové.
Nechť stížnosti prostého života vyletí do světa!

5.11.2015 Zase bych měla sedět nad fyzikou (někteří nejmenovaní si musí myslet, že čas nijak jinak ani netrávím), ale nesedím. Dnes jsem se setkala se spoustou ambicózních talentovaných lidí. To jsou chvíle, kdy člověk začne porovnávat. Ne, neměl by to dělat, ale přesto to dělá. Tak jsem si řikala, jestli je můj talent dost velký - dostatečné velký na to, aby mi pomohl dosáhnout toho, co. Nebo jsem možná ten člověk, kterému zbyly jen ty ambice a talent žádný. Když k tomu, ale přičteme lenost, byla by mi cílevědomostk ničemu.
Možná nemám ani to ani ono. A co s tím? Jako obvykle to tu vypustím, na chvíli mi to zmízí z hlavy, ale vím, že se k tomu brzo vrátím, že to opět přeruší tok mých myšlenek.
Nejspíš bych se tím ale neměla trápit, vůbec bych to vlastně neměla řešit. Měla bych se místo toho dále snažit, protože jak už mi bylo dnes několikrát připomenuto, sezením a stěžování nic nezměním. Bez tvrdé práce, snahy, spoustu potu a prolitých slz není... nic.
_________________________________________________________________________________________________

4.11.2015 Problém organizace je vlastně její podstata - je moc organizovaná. Je to fajn do chvíle, než se z vás stane koordinátor dané události. Momenty, kdy vás to vyčerpá až do morku kostí a kdy se cítíte naplněni tím, že děláte něco pro ostatní, se střídají, jak na horské dráze. Stojí to za to? To vám řeknu až potom, co se jeden z těch projektů, do kterých jsem se pustila, uskuteční. Bude to stát za to? Doufám, že jo. A těším se na to? Ať to bude sebevětší karambol, bude to zábava :D Budu hledat způsob, jak v tom najít pozitiva a zas budu mít srandu sama ze sebe. A nebo budu v depresi tak dlouho... tak dlouho dokud se z ní nevyhrabu xD
_________________________________________________________________________________________________

27.10.2015 Za dva měsíce se všechno změní. Ono se to vlastně mění už teď. Já jsem příčinnou té změny.
Dnes jsem podlouhé době ztrávila celý den venku. Se třemi různými lidmi. Nezabývala se každodenními blbostmi do školy, ale dělala něco jiného. Něco naposto odlišného. Sice bych teď měla pár věcí dohnat, ale popravdě... docela se na to těším. Existují povinnosti, ale nikdo netvrdí, že některé povinnosti nemusí být zábavné.
_________________________________________________________________________________________________

11.10.2015 První žvást o ničem. Jak mě se nechce učit. TU. FYZIKU. Nebo dělat cokoliv dalšího. Tohle je prostě jeden z těch dnů, když se chcte někam zavřít, někam hodně daleko od lidí a mít klid. Spát. Číst si. Prostě dělat nějakou nenásilnou činnost. Dělat si to, co CHCI JÁ, ne to, co potřebují ostatní, abych udělala. Vtip je v tom, že místo toho, abych se rychle naučila a měla to z krku, tahám se s tím celý den. Není divu, že mám náladu pod psa. Pozitivní je, že je to stále nad absolutní nulou.
Kmitání zdar!
_________________________________________________________________________________________________

Též se vám na dnešním dni něco nepozdává? Sdělte to, uleví se vám :)
Jako tady mně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama