Listopad 2015

Vyhledávám soutěže a pak se jich (ne)účastním

6. listopadu 2015 v 21:49 | Ta, která je odhodlaná zvítězit |  Projekty, kterými zabíjím svůj čas
Všechno to asi začalo naší výstřední učitelkou výtvarky. Díky ní je Miro Žbirka mým zapřísáhlým nepřítelem a když narazím na hudbu, co připomíná tekoucí vodu, otřesu se, neb je to jako bych zase seděla v lavici a ona mi zase čmárala do mého obrázku. A větu Stínujeme zprava už z hlavy asi taky nikdy nedostanu.
Na druhou stranu mi ukázala svět výtvarných soutěží. Do té doby jsem sice podvědomě tušila, že něco takového musí existovat, ale nenapadlo mě to hledat. Když jsem k ní chodila do hodin a pak do kroužku, příležitosti k zasoutěžení mi byly servírované, co hodinu. Pak ale na nic z toho nebyl čas, rozvrh se nám začal zaplňovat a kroužek se mi překrýval z vyučováním z kterého nadobro zmizela výtvarka.
Soutěže jsem si začala vyhledávat sama a nrazila jsem na víc než jen výtvarno.... Mám sdílnou náladu a proto se s vámi o výsledky mého pátrání podělím. Pokud se stanete mými oponenty, budu ráda, bojovná konkurence je vždy vítána :D

Edit 11.11. 2015 Blogový editor nemá rád tabulky, nepřijímá ani ty wordovské. Vtip je v tom, že lepší "formátování" textu blog nenabízí. Myslím, že svůj nápad budu muset trochu inovovat. Až ovšem budud mít čas, že :D

Edie 19.11. 2015 Řekla jsem si, že vymýšlet nějaký složitý postup v příapadě tohoto edirou asi nejde. Takže hezky jednoduše jsem dala dohromady krásné soutěže, kterých se můžete účastnit.


Soutěže (naposledy aktualizováno 19.11.2015)

Ptám se tě poprvé a naposledy: Kam chceš jít na vysokou školu?

5. listopadu 2015 v 17:37 | Ta, která se nedokáže rozhodnout |  Každodenní žalozpěvy perfektního života
... a já na to: "Ehmm, nemám tušení."
Co chceš v budoucnosti dělat? Toho je hodně.
A co konkrétně? No, bavilo by mě...
Ale je ti jasné, že to není jenom to, co si představuješ? Je ti jasné, že se tím neuživíš?

Takové rozhovory vedu poslední dobou častěji než bych si přála. Co rozhovor, to další vlna "Ale vždyť budeš bez práce!" nebo "Rozhodli jsme se, že z tebe nakonec bude doktorka". To jako vážně? Jak se mám pak v klidu rozhodnout, když slyším samé, čím být a čím nebýt? Když už získám představu, tak je smetena ze stolu a já mám pocit, že jsem zase tam, kde jsem začinala.
Já od vás nechci svolení, já chci pochopení!

Neustále slýchám, jak mladí nemají práci, všichn studují humanitní vědy, ekonomii a pedagogiku. Umělec se neuživí, spisovatel se buď prosadí z nějakým trhákem a nebo neprorazí nikdy. Když si zaručeně vybereš jedno z toho, těžko budeš ten jeden z mála, kdo to vyhraje a získá to pohádkovébohatství. A co kdyby poslouchali, co chci já?
Vím, že u nás doma je to taková hra, škádlí mě a dělají si z toho srandu, ale někdy mám pocit, že už to není sranda. Naopak jako by mi, když konečně najdu směr, zavázali oči, rozotočili mě a nutili ho hledat znovu.
Nevím, čím chci být a vím, že to ještě nějakou chvíli vědět nebudu, ale přála bych si, aby ostatní pořád nechtěli vědět, jaká bude moje budoucnost, když si sami nehledají vlastní cestu životem.