Ptám se tě poprvé a naposledy: Kam chceš jít na vysokou školu?

5. listopadu 2015 v 17:37 | Ta, která se nedokáže rozhodnout |  Každodenní žalozpěvy perfektního života
... a já na to: "Ehmm, nemám tušení."
Co chceš v budoucnosti dělat? Toho je hodně.
A co konkrétně? No, bavilo by mě...
Ale je ti jasné, že to není jenom to, co si představuješ? Je ti jasné, že se tím neuživíš?

Takové rozhovory vedu poslední dobou častěji než bych si přála. Co rozhovor, to další vlna "Ale vždyť budeš bez práce!" nebo "Rozhodli jsme se, že z tebe nakonec bude doktorka". To jako vážně? Jak se mám pak v klidu rozhodnout, když slyším samé, čím být a čím nebýt? Když už získám představu, tak je smetena ze stolu a já mám pocit, že jsem zase tam, kde jsem začinala.
Já od vás nechci svolení, já chci pochopení!

Neustále slýchám, jak mladí nemají práci, všichn studují humanitní vědy, ekonomii a pedagogiku. Umělec se neuživí, spisovatel se buď prosadí z nějakým trhákem a nebo neprorazí nikdy. Když si zaručeně vybereš jedno z toho, těžko budeš ten jeden z mála, kdo to vyhraje a získá to pohádkovébohatství. A co kdyby poslouchali, co chci já?
Vím, že u nás doma je to taková hra, škádlí mě a dělají si z toho srandu, ale někdy mám pocit, že už to není sranda. Naopak jako by mi, když konečně najdu směr, zavázali oči, rozotočili mě a nutili ho hledat znovu.
Nevím, čím chci být a vím, že to ještě nějakou chvíli vědět nebudu, ale přála bych si, aby ostatní pořád nechtěli vědět, jaká bude moje budoucnost, když si sami nehledají vlastní cestu životem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama